De Havilland DH.91 Albatross
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití |
Ve druhé světové válce, pochopitelně hlavně v jejím úvodu, se na scéně vyskytly typy letadel už nějaký čas před rokem 1939 stavěné k čistě mírovým rolím, přesto nakonec do vojenských služeb zařazené. Až na výjimky šlo o okrajové záležitosti, nijak události války neovlivňující, ale někdy mající význam pro dění budoucí. Takovým byl i britský čtyřmotorový "expresní" dopravní a poštovní de Havilland D.H.91, pojmenovaný továrnou Albatross. U počátků jeho vzniku stály výsledky MacRobertsonova dálkového leteckého závodu z Británie do Austrálie roku 1934. Britové tehdy velice spoléhali na speciální letoun D.H.88 Comet. V závodě sice zvítězil, avšak převaha americké konstrukční školy reprezentované dvoumotorovými celokovovými dopravními stroji Douglas DC-2 a Boeing Model 247 se projevila velice přesvědčivě. Nejenže nevykazovaly o mnoho nižší průměrnou rychlost, ale v případě DC-2 šlo o řadový linkový letoun (společnosti KLM), pohodlně soutěžící i s cestujícími na palubě, zatímco Comet nesl jen dvoučlennou osádku a palivo. Tehdy ještě nad britskou říší slunce nezapadalo a nutnost rychlého propojení hlavních center impéria byla stále aktuální. Výkony DC-2 v závodě přesvědčily britské Ministerstvo letectví o potřebnosti dopravního stroje obdobných provozních parametrů, zvláště tím, že názorně předvedly, jaké nedostatky Imperial Airways ve svém parku mají. Požadavkem pak byl stroj s cestovní rychlostí nejméně 200 mil za hodinu (322 km/h), definovaný specifikacemi 36/35, vydanými však po delším váhání až v lednu 1936. Zkonstruovány měly být dvě varianty - dopravní pro nejméně dvacítku cestujících a transatlantická poštovní s doletem přes 4000 km. Není ani překvapením, že britští výrobci s návrhy nespěchali, jen hatfieldský de Havilland se plně angažoval. A k zadání přistoupil nekonvečně a odlišně než Američané. Konstruktér typu A. E. Hagg navrhl elegantní aerodynamicky velice čistý čtyřmotorový dolnoplošník se zatahovacím podvozkem ostruhového typu, ale hlavně celodřevěné stavby při níž byly použity také sendviče z překližky a balzy. Známý motorář major F. B. Halford, pracující u de Havillandů v jejich oddělení leteckých motorů, navrhl pro D.H.91 nové pohonné jednotky, vzduchem chlazené invertní vidlicové dvanáctiválce Gipsy Twelve, složené ze dvou šestiválců Gipsy Six se společnou klikovou hřídelí a s novým reduktorem. Gipsy Twelve dávaly po 386 kW/525 k s dvoulistými stavitelnými kovovými vrtulemi. Motory byly uloženy ve štíh1ých gondolách s reverzním chlazením (vzduch vstupoval otvory v náběžné hraně křídla, na válce proudil proti směru letu a odcházel klapkami na spodku gondol). První prototyp (výr č. 6800) G-AEW vzlétl s pokusnou značkou E-2 dne 20.5.1937. První testy odhalily pár nedostatků a neobešly se bez nehod. Přesto Imperial Airways objednaly včetně prototypu, sedm exemplářů - pět dopravních a dva poštovní. Dodán jako první byl stroj výr č. 6802 pojmenovaný "Frobisher" a pozn. značky G-AFDI. Podle jména stroje pak společnost zavedla novou typovou třídu "F". Následovaly další dopravní "Falcon" (výr č.. 6803, G-AFDJ), "Fortuna" (6804, G-AFDK, pokusné s třílistými vrtulemi), "Fingal" (6805, G-AFDL) a "Fiona" (6806, G-AFDM). K nim se připojily poštovní "Faraday" (6800, G-AEW - prototyp) a "Franklin" (6801, G-AEVW). Poštovní stroje se lišily od dopravních se 22 sedadly cestujících méně okénky v kabině, větší zásobou paliva a odštěpnými vztlakovými klapkami místo jednoštěrbinových. Už v prosinci 1938 se Albatrossy objevily na linkách, nejprve do Káhiry, Paříže, Bruselu a Curychu. Poštovní létaly nikoli přes Atlantik, ale mířily do Indie. V této fázi budování linek zastihl Británii vstup do války s Německem. Letouny třídy "F" se soustředily ve Whitchurchi k modifikacím na válečnou službu. Dostaly kamuflážní nátěr a až na dva si ponechaly i civilní poznávací značky (to už neexistovaly Imperial Airways, nahrazené společností BOAC/British Overseas Airways Co.). Ihned poté obnovily spojení Londýna s neutrálním portugalským Lisabonem a Shannonem v Irsku. Létaly i na pravidelných spojích do Indie a Egypta. Ony dva poštovní stroje, "Faraday" a "Franklin" se dostaly přímo do služby RAF oba k 271. squadroně (transportní) k dopravě mezi Británií a Islandem. "Franklin" pak létal s výsostnými znaky a sériovým číslem AX904 (kódová písmena BJ-W), "Faraday" pak jako AX903 (písmena pravděpodobně BJ-V). Albatrossy ale nelétaly dlouho, pro válečnou službu bez řádné údržby a hangárování se nehodily, "Faraday" RAF havaroval v islandském Reykjaviku už 11.8.1941, za půl roku (7.4.1942) následován i "Franklinem", demolovaným tamtéž. O mnoho lépe se nevedlo ani strojům BOAC - "Frobisher" zničily německé pumy na zemi už 20.12.1940, "Fingal" havaroval u Shannonu 6.7.1943 a "Fortuna" štěstí také neměla - zničena byla nehodou u Pucklechurche už 6.10.1940. Zbývající Albatrossy šly "na pilu" v září 1943 jako vyřazené a nepotřebné. Zmínili jsme se, že konstrukce typu byla celodřevěná s využitím balzy. A to snad byl největší vklad konstruktéra A. E. Hagga a jeho D.H.91 do válečného úsilí Spojeného království. Shodnou technologií se totiž stavěla vynikající dvoumotorová de Havillandova Mosquita... |
Technický popis |
Výrobce: De Havilland Aircraft Co. Ltd., závody Hatfield Herts. Postaveno 7 kusů. Technická data poštovní verze: Rozpětí: 32,00 m, Délka: 21,80 m, Výška: 6,15 m, Nosná plocha: 100,15 m2 Hmotnost prázdného letounu: 9 470 kg, Vzletová hmotnost: 14 755 kg, Maximální rychlost: 357 km/h, Cestovní rychlost: 328 km/h, Dostup: 4 610 m, Dolet: 5 310 km Technická data dopravní verze: Rozpětí: 32,00 m, Délka: 21,80 m, Výška: 6,15 m, Nosná plocha: 100,15 m2 Hmotnost prázdného letounu: 9 640 kg, Vzletová hmotnost: 13 400 kg, Maximální rychlost: 362 km/h, Cestovní rychlost: 338 km/h, Dostup: 5 430 m, Dolet: 1 675 km |