Avia LM-02
Jedná se o bombardovací kluzák které chtělo Italské vojenské letectvo použít při překvapivém útoky na Gibraltar. Kluzák s nákladem dvou pum po 820 kg, měl být vlečený rychlostí 280 km/h za třímotorovým bombardérem SM-79 ve výšce asi 4000 m do vzdálenosti 20 až 30 km od cílové oblasti, tedy Gibraltaru. Kdyby byl v této výši uvolněn, doklouzal by při poměru 1:10 do takové vzdálenosti, aby mohl bezpečně a přesně umístit střemhlavým letem při mezní rychlosti 540 km/h pumy na cíl. Protože by se kluzák přibližoval tiše, nevzbudil by pozornost protivzdušné obrany a překvapení by bylo dokonalé. Rychlost střemhlavého letu by stačila k tomu, aby se kluzák po odhozu pum znovu vznesl do výšky potřebné k tomu, aby doklouzal na španělské území. Tam by pilot vyčkal příjezdu italské ponorky, s níž by se vrátil domů. Masové nasazení kluzáků by mohlo znamenat dosti tvrdý úder proti nenáviděné gibraltarské pevnosti.
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití
Trnem v oku italské Mussoliniho Itálie byla skutečnost, že "Moře Nostrum", jak po římském způsobu říkala Středozemnímu moři, bylo z obou stran uzavřeno britskými základnami, z nichž také Britové kontrolovali pohyb veškerých plavidel. Ukázalo se, že když v roce 1935 Itálie napadla Etiopii (tehdy se jí říkalo Habeš), nehnula Británie ani brvou při pronikání italských transportů Suezským průplavem. Od léta 1940, kdy se Itálie ocitla ve válce po boku Německa, byla ovšem situace jiná.
Suez byl teoreticky napadnutelný z italských kolonií v Africe, ale Gibraltar zůstával mimo dosah italského vojenského letectva. Přitom napadnout tuto britskou pevnost ze vzduchu bylo přímo prestižní otázkou Regia Aeronautica, tedy italského letectva. Nepřekvapuje, že v roce 1941 spřádalo ministerstvo letectví různé plány, jak tohoto cíle dosáhnout. Zrodil se plán na nasazení bombardovacích kluzáků, což se jevilo jako relativně schůdné řešení. Představme si kluzák s nákladem dvou pum po 820 kg, vlečený rychlostí 280 km/h za třímotorovým bombardérem SM-79 ve výšce asi 4000 m do vzdálenosti 20 až 30 km od cílové oblasti, tedy Gibraltaru. Kdyby byl v této výši uvolněn, doklouzal by při poměru 1:10 do takové vzdálenosti, aby mohl bezpečně a přesně umístit střemhlavým letem při mezní rychlosti 540 km/h pumy na cíl. Protože by se kluzák přibližoval tiše, nevzbudil by pozornost protivzdušné obrany a překvapení by bylo dokonalé. Rychlost střemhlavého letu by stačila k tomu, aby se kluzák po odhozu pum znovu vznesl do výšky potřebné k tomu, aby doklouzal na španělské území. Tam by pilot vyčkal příjezdu italské ponorky, s níž by se vrátil domů. Masové nasazení kluzáků by mohlo znamenat dosti tvrdý úder proti nenáviděné gibraltarské pevnosti.
Realizací tohoto nápadu byla pověřena nevelká firma AVIA (Azionaria Vercellese Industrie Aeronautiche), jejímž šéfem byl Francis Lombard!. Projekt zpracovával ing. Pieraldo Moratara. Vyšel mu celodřevěný samonosný dolnoplošník poměrně značných rozměrů. Křídlo bylo na spodní straně opatřeno mřížovými aerodynamickými brzdami (systému Junkers) včetně automatického ovládání. Pilot seděl v kabině na přídi a jeho palubní deska měla jen nejnutnější vybavení.
Jako přistávací zařízení (mělo dvě verze) pro nácvik pilotů se používal poměrně vysoký pevný podvozek, doplněný ostruhou, lyží pod trupem a pod konci křídla obloukovitými nárazníky. Pro bojové nasazení se počítalo s nízkým odhazovatelným podvozkem. Výzbrojí měly být dvě pumy nesené na závěsnících na krátkém centroplánu. Měly mít hmotnost po 820 kg. S jinou výzbrojí se nepočítalo. Kluzák dostal typové označení LM-02. V prosinci 1941 byly hotovy konstrukční práce a na podzim 1942 tovární pilot Nello Raimondo mohl poprvé vzlétnout z nevelkého letiště ve Vercalli ve vleku za stíhacím dvouplošníkem Fiat CR-42. Ten jej dopravil na vhodnější letiště v Cameri, které patřilo výcvikovému středisku pro bezmotorové létání italského letectva. Tam pilot pokračoval ve zkušebním programu i se střemhlavými lety. Kluzák dobře snášel střemhlavý let, aerodynamické brzdy "naskakovaly" při stanovené rychlosti 450 km/h.
První nálet Regia Aeronautica (ostatní byly už jen slabou napodobeninou) pěti stroji ze Sardinie, z nichž jen jeden stroj se dokázal vrátit na mateřské letiště, ostatní přistály převážně ve Španělsku, odvedl definitivně pozornost od LM-02. Navíc se Raimondo zabil v Taliedu při zkouškách výsadkového kluzáku TM-2. Stavěl se ještě jeden prototyp a lámací kus, ale v roce 1943 vše ustalo.
Technický popis
Technická data: Rozpětí: 16,00 m, Délka: 10,75 m, Výška: 2,80 m, Nosná plocha: 35,00 m2, Hmotnost prázdného letounu: 1 110 kg, Vzletová hmotnost: 2 840 kg, Maximální rychlost: 375 km/h, Rychlost ve vleku: 280 km/h, Mezní rychlost střemhlavého letu: 540 km/h
Jedná se o bombardovací kluzák které chtělo Italské vojenské letectvo použít při překvapivém útoky na Gibraltar. Kluzák s nákladem dvou pum po 820 kg, měl být vlečený rychlostí 280 km/h za třímotorovým bombardérem SM-79 ve výšce asi 4000 m do vzdálenosti 20 až 30 km od cílové oblasti, tedy Gibraltaru. Kdyby byl v této výši uvolněn, doklouzal by při poměru 1:10 do takové vzdálenosti, aby mohl bezpečně a přesně umístit střemhlavým letem při mezní rychlosti 540 km/h pumy na cíl. Protože by se kluzák přibližoval tiše, nevzbudil by pozornost protivzdušné obrany a překvapení by bylo dokonalé. Rychlost střemhlavého letu by stačila k tomu, aby se kluzák po odhozu pum znovu vznesl do výšky potřebné k tomu, aby doklouzal na španělské území. Tam by pilot vyčkal příjezdu italské ponorky, s níž by se vrátil domů. Masové nasazení kluzáků by mohlo znamenat dosti tvrdý úder proti nenáviděné gibraltarské pevnosti.
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití
Trnem v oku italské Mussoliniho Itálie byla skutečnost, že "Moře Nostrum", jak po římském způsobu říkala Středozemnímu moři, bylo z obou stran uzavřeno britskými základnami, z nichž také Britové kontrolovali pohyb veškerých plavidel. Ukázalo se, že když v roce 1935 Itálie napadla Etiopii (tehdy se jí říkalo Habeš), nehnula Británie ani brvou při pronikání italských transportů Suezským průplavem. Od léta 1940, kdy se Itálie ocitla ve válce po boku Německa, byla ovšem situace jiná.
Suez byl teoreticky napadnutelný z italských kolonií v Africe, ale Gibraltar zůstával mimo dosah italského vojenského letectva. Přitom napadnout tuto britskou pevnost ze vzduchu bylo přímo prestižní otázkou Regia Aeronautica, tedy italského letectva. Nepřekvapuje, že v roce 1941 spřádalo ministerstvo letectví různé plány, jak tohoto cíle dosáhnout. Zrodil se plán na nasazení bombardovacích kluzáků, což se jevilo jako relativně schůdné řešení. Představme si kluzák s nákladem dvou pum po 820 kg, vlečený rychlostí 280 km/h za třímotorovým bombardérem SM-79 ve výšce asi 4000 m do vzdálenosti 20 až 30 km od cílové oblasti, tedy Gibraltaru. Kdyby byl v této výši uvolněn, doklouzal by při poměru 1:10 do takové vzdálenosti, aby mohl bezpečně a přesně umístit střemhlavým letem při mezní rychlosti 540 km/h pumy na cíl. Protože by se kluzák přibližoval tiše, nevzbudil by pozornost protivzdušné obrany a překvapení by bylo dokonalé. Rychlost střemhlavého letu by stačila k tomu, aby se kluzák po odhozu pum znovu vznesl do výšky potřebné k tomu, aby doklouzal na španělské území. Tam by pilot vyčkal příjezdu italské ponorky, s níž by se vrátil domů. Masové nasazení kluzáků by mohlo znamenat dosti tvrdý úder proti nenáviděné gibraltarské pevnosti.
Realizací tohoto nápadu byla pověřena nevelká firma AVIA (Azionaria Vercellese Industrie Aeronautiche), jejímž šéfem byl Francis Lombard!. Projekt zpracovával ing. Pieraldo Moratara. Vyšel mu celodřevěný samonosný dolnoplošník poměrně značných rozměrů. Křídlo bylo na spodní straně opatřeno mřížovými aerodynamickými brzdami (systému Junkers) včetně automatického ovládání. Pilot seděl v kabině na přídi a jeho palubní deska měla jen nejnutnější vybavení.
Jako přistávací zařízení (mělo dvě verze) pro nácvik pilotů se používal poměrně vysoký pevný podvozek, doplněný ostruhou, lyží pod trupem a pod konci křídla obloukovitými nárazníky. Pro bojové nasazení se počítalo s nízkým odhazovatelným podvozkem. Výzbrojí měly být dvě pumy nesené na závěsnících na krátkém centroplánu. Měly mít hmotnost po 820 kg. S jinou výzbrojí se nepočítalo. Kluzák dostal typové označení LM-02. V prosinci 1941 byly hotovy konstrukční práce a na podzim 1942 tovární pilot Nello Raimondo mohl poprvé vzlétnout z nevelkého letiště ve Vercalli ve vleku za stíhacím dvouplošníkem Fiat CR-42. Ten jej dopravil na vhodnější letiště v Cameri, které patřilo výcvikovému středisku pro bezmotorové létání italského letectva. Tam pilot pokračoval ve zkušebním programu i se střemhlavými lety. Kluzák dobře snášel střemhlavý let, aerodynamické brzdy "naskakovaly" při stanovené rychlosti 450 km/h.
První nálet Regia Aeronautica (ostatní byly už jen slabou napodobeninou) pěti stroji ze Sardinie, z nichž jen jeden stroj se dokázal vrátit na mateřské letiště, ostatní přistály převážně ve Španělsku, odvedl definitivně pozornost od LM-02. Navíc se Raimondo zabil v Taliedu při zkouškách výsadkového kluzáku TM-2. Stavěl se ještě jeden prototyp a lámací kus, ale v roce 1943 vše ustalo.
Technický popis
Technická data: Rozpětí: 16,00 m, Délka: 10,75 m, Výška: 2,80 m, Nosná plocha: 35,00 m2, Hmotnost prázdného letounu: 1 110 kg, Vzletová hmotnost: 2 840 kg, Maximální rychlost: 375 km/h, Rychlost ve vleku: 280 km/h, Mezní rychlost střemhlavého letu: 540 km/h