Caproni Ca.101
Pro použití v italských državách té doby (Libye, Eritrea, Somálsko) se osvědčily koloniální letadla verze Ca.101. Byla jen lehce ozbrojená nebo vůbec neozbrojená. Hlavním úkolem byl transport vojenských jednotek do odlehlých posádek, jejich plynulé zásobování, trvalý preventivní průzkum nad domorodými osadami atp. V případě nutnosti bylo možno je vyzbrojit a použít pro policejní zásahy proti nespokojeným domorodcům. Vojenská hodnota Ca.101 poměrně rychle klesala, ale robustní a nenáročné letouny zůstaly stále ve stavu Regia Aeronautica jako vojenské dopravní až do úplného vyčerpání za války.
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití
Hrabě Gianni Caproni byl ve své době velice výraznou postavou italského letectví. Zahájil konstrukci letadel již v roce 1908 a z jeho závodu v Taliedu u Milána vznikla letecká továrna Societa per lo Sviluppo dell Aviazione in Italia (Společnost pro rozvoj Ietectví v ltáIii). Caproni v ní působil jako šéfkonstruktér a v první světové válce udivoval zejména svými třímotorovými dvouplošníky řady Ca.3, 4 a 6 schopnými i náletů nad Rakousko. Vrcholem byl obří trojplošník Ca.42 s rozpětím 30 m.
Záliba v "mnohaplošnosti" vyvrcholila roku 1920 stavbou létacího člunu pro 100 cestujících. Měl tři trojplošné plochy za sebou a osm motorů. Nazýval se Ca 60 Transaero, ale všichni jej přezdívali "Capronissimo". Jen se nadzvedl a hned havaroval. Pak následovala koncepce dvou a vícemotorových dvouplošníků s trupem nízko nad zemí, spodním křídlem na hřbetě trupu a horním o výrazně kratším rozpětí. Motory byly tandemové mezi křídly. Vše to vyvrcholilo typem Ca.90 se šesti motory a rozpětím 47 m: v roce 1929 to byl největší letoun světa.
Pak nastal zlom, a Caproni zamířil ke vzpěrovým hornoplošníkům s jedním nebo třemi motory. Zahájil je v roce 1927 Ca 97, malý dopravní použitý i u ČSA (OK-BEK), a jeho rozvitím se stal typ Ca.101. Zde vlastně uvázla konstrukční fantazie a schopnost Caproniho adaptovat se pro modernější způsob vývoje letadel - ostatně osud i jiných konstruktérů.
Caproni ovšem na druhé straně vytvořil skutečné letecké impérium dceřiných firem, z nichž mnohé si dobyly věhlas. Ve zkráceném znění to byly závody Bergamaschi, Vizzola, CNA, Preappio. Reggiane a Saiman a navíc motorářská firma Isotta-Fraschini. Toto impérium bylo známo pod názvem Societa Italiana Caproni. Továrny Bergamaschi, a hlavně Reggiane, významně zasáhly do vývoje italských vojenských letadel. K zásluhám Caproniho patří i to, že umožnil realizaci experimentů, například "válcové" letadlo ing. Luigy Stipy s trupem v podobě Venturiho trubice (1932) a proudového letounu Ing. Campiniho N.1 s motokompresorovým motorem (1940).
Vraťme se k Ca.101. Byl to vzpěrový hornoplošník s celoocelovou kostrou a plátěným potahem. Prototyp z roku 1927 byl dopravní osmisedadlový a poháněly jej tři devítiválce Armstrong Siddley Lynx po 147 kW (200 k), vyráběné v licenci u Alfa Romeo. Boční motory byly zavěšeny do vzpěrového systému trup křídlo-podvozek. V původní civilní verzi se Ca.101 neuplatnil, ale vojenské letectvo ocenilo robustnost jeho koncepce a mnohostrannost použití. Objednalo sérii letounů ve dvou základních verzích. Jako těžký noční bombardér byl Ca.101 poháněn motory Piaggio Stella VII po 272 kW (370 k). Mohl nést až 800 kg ve skříňových pumovnicích v trupu a chránily jej tři kulomety 7,7 mm: jeden byl ve hřbetním střelišti a dva pod trupem v profilovaném výstupku.
Pro použití v italských državách té doby (Libye, Eritrea, Somálsko) se osvědčily koloniální letadla verze Ca.101. Byla jen lehce ozbrojená nebo vůbec neozbrojená. Hlavním úkolem byl transport vojenských jednotek do odlehlých posádek, jejich plynulé zásobování trvalý preventivní průzkum nad domorodými osadami atp. V případě nutnosti bylo možno je vyzbrojit a použít pro policejní zásahy proti nespokojeným domorodcům. Pro koloniální Ca.101 se zprvu dovážely československé hvězdicové devítiválce Walter Castor po 176 kW (240 k), posléze je však nahrazovaly italské Alfa Romeo Dux po 198 kW (270 k). Z postavených Ca.101 se obě verze dělily zhruba na polovinu.
"Slavnou dobou" pro italské letectvo byl italský útok na tehdejší Habeš, dnešní Etiopii, zahájený v květnu 1935. Ca 101 nesly hlavní tíhu při ničení chabé habešské armády a zastrašování obyvatel ničivými nálety. Vyznamenala se peruť La Disperata, "rodinný podnik"' Benita Mussoliniho. Jejím náčelníkem byl hrabě Galeazzo Ciano, pozdější ministr zahraničí a Mussoliniho zeť, piloty Dučeho synové Bruno a Vittorio a jeho synovec Vito. Ca.101 zůstaly potom většinou v nově vytvořené italské východní Africe. Vojenská hodnota Ca.101 poměrně rychle klesala, ale robustní a nenáročné letouny zůstaly stále ve stavu Regia Aeronautica jako vojenské dopravní až do úplného vyčerpání za války.
Na kontě Ca.101 je i jeden mírový úspěch. V roce 1933 s ním Mario de Bernardi přelétl se šesti cestujícími bez mezipřistání z Říma do Moskvy.
Caproni vyvinul další verze založené na Ca.101. Bombardovací Ca 102 létal jako dvoumotorový se dvěma Alfa Romeo Jupiter po 367 kW (500 k) nebo jako čtyřmotorový se dvěma tandemy motorů Alfa Romeo D 2 po 173 kW (235 k) podél trupu. Jednomotorový Ca.111 poháněl vidlicový dvanáctiválec Isotta Fraschini Asso 750 RC o 700 kW (950 k), Ca.111 byl dosti rozšířený jako průzkumný.
V roce 1934 převzal vývojovou činnost ing. Rodolfo Verduzio. Výrazně zmodernizoval Ca.101 na typ Ca.133, ale jeho další činnost již firmu nijak neproslavila.
Technický popis
Technická data | |||
---|---|---|---|
Rozpětí | 19,67 m | Délka | 14,36 m |
Výška | 3,89 m | Nosná plocha | 62,00 m2 |
Hmotnost letounu | 3 435 kg | Vzletová hmotnost | 5 135 kg |
Maximální rychlost | 250 km/h | Cestovní rychlost | 205 km/h |
Dostup | 6 000 m | Dolet | 1 000 km |
Doba výstupu do 3 km | 12 min 30 sec |
Caproni Ca.101: byl třímotorový šestimístný transportní a bombardovací letoun.
Pohonnou jednotku: tvořily tři devítiválce Armstrong Siddley Lynx po 147 kW (200 k), případně v bombardovací verzi tři motory Piaggio Stella VII po 272 kW (370 k).
Výzbroj: tvořily tři kulomety ráže 7,7 mm a max. 800 kg bomb v pumovnici.