Arado Ar 81
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití |
Jedním z nejdůležitějších typů zbraní nově vzniklé Luftwaffe byly Sturzkampf-flugzeuge - střemhlavé bombardéry. Již v roce 1933 C-Amt vypracoval program rozvoje střemhlavých bombardérů nazvaný Sofort-Programm (okamžitý program). V první fázi tohoto programu měl být v co nejkratší době zkonstruován střemhlavý bombardér, kterým měly být dočasně vyzbrojeny Stukagruppen (skupiny střemhlavých bombardérů). V další fázi měl být zkonstruován moderní stroj, který by po delší dobu tvořil základní výzbroj Luftwaffe. Druhé etapy soutěže, která začala začátkem roku 1935, se zúčastnily firmy Junkers, Blohm und Voß, Heinkel a Arado. Firma Arado navrhla celokovový dvouplošník Ar 81 s pevným podvozkem. Posádka seděla za sebou v částečně uzavřené kabině. Navrhovanou výzbroj měl tvořit jeden pevný kulomet MG 17 umístěný v přídi trupu a jeden pohyblivý kulomet MG 15 ráže 7,9 mm (střílející dozadu) obsluhovaný druhým členem posádky. Pod trup bylo navíc možno zavěsit pumu o hmotnosti 250 kg. Letoun byl poháněn motorem Junkers Jumo 210 C s třílistou vrtulí. Letové zkoušky prvního prototypu Ar 81 V1 (D-UJOX) byly zahájeny koncem roku 1935. Příď letounu neobyčejně kompaktní a robustní konstrukce kontrastovala s lehkým ocasem opatřeným dvojitými ocasními plochami. První lety ukázaly nutnost provedení určitých úprav, které se objevily u prototypu Ar 81 V2 (D-UPAR). Tento letoun měl překonstruované ocasní plochy, které byly umístěny na nevelkém nosníku na konci trupu. Stabilizátor byl podepřen dvěma vzpěrami. Testy v Erprobungsstelle Rechlin ale ukázaly, že nestabilita u druhého prototypu nebyla těmito změnami odstraněna. To přinutilo konstruktéry firmy Arado nahradit dvojité ocasní plochy klasickými jednoduchými. Výsledkem byl prototyp Ar 81 V3 (D-UDEX), jehož svislé ocasní plochy měly tvar typický pro všechny konstrukce firmy Arado. Motor Junkers Jumo 210 Ca, který byl v tomto stroji zabudován, poháněl dvoulistou stavitelnou vrtuli. Letoun zahájil zkušební lety koncem jara 1936. Při střemhlavém letu dosahoval Ar 81 V3 rychlosti 600 km/h. Hodnoty zatížení nosných ploch a poměr výkonu k hmotnosti letounu byly mnohem lepší než u jeho hlavního konkurenta Junkerse Ju 87. Avšak už v té době zastaralá konstrukce dvouplošníku musela ustoupit modernějšímu Ju 87 který dával větší možnosti pro pozdější modifikace. |
Technický popis |
Arado Ar 81 V3: dvoumístný střemhlavý bombardér. Pohon: řadový dvanáctiválcový kapalinou chlazený motor Junkers Jumo 210 Ca o vzletovém výkonu 441 kW/600 k) a maximálním výkonu ve výšce 2 700 m - 470 kW/640 k). Výzbroj: (navrhovaná) jeden pevný kulomet MG 17 ráže 7,9 mm a jeden pohyblivý kulomet MG 15 ráže 7,9 mm v zadním střeleckém stanovišti, jedna puma o hmotnosti250 kg zavěšená pod trupem. Technická data: Rozpětí: 11,00 m, Délka: 11,50 m, Výška: 3,50 m, Hmotnost letounu: 1 927 kg, Vzletová hmotnost: 3 073 kg, Maximální rychlost: 345 km/h, Maximální rychlost u země: 300 km/h, Výstup do 4 000 m: 11 min, Dostup: 7 700 m, Dolet: 700 km |