Bachem BP 20 Natter
Lze jen těžko určit zda jeden z nejzajímavějších nacistických projektů, Bachem BP 20 Natter byl letoun nebo raketa. Sám konstruktér Ing. Erich Bachem jej nazval hermafroditem mezi raketou, letadlem a protiletadlovým projektilem. Dlužno říci, že Natter (užovka) byl sice vybaven křídlem, nicméně raketový pohon svislý vzlet a návrat k zemi na padácích do značné míry opodstatňují tvrzení, že šlo o pilotovanou raketu - první na světě. |
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití |
V srpnu roku 1944 majitel leteckého závodu v Bad Walsee Ing. E. Bachem společně s W. Fiedlerem a prof.dr.ing. K. Petrikatem navrhli nový prostředek pro obranu říšského území před spojeneckými bombardovacími svazy. Celodřevěný stroj šetřil v té době v Německu nedostatkové kovy; jeho výroba by nezatěžovala letecké továrny, ale využívala volných kapacit závodů na zpracování dřeva. Odpadnutím řízeného startu i přistání se snižovaly požadavky na kvalitu pilotů. Na postavení jednoho stroje bylo potřeba pouhých neuvěřitelných 600 normohodin. Projekt Natter obdržel v září 1944 jeden z nejvyšších stupňů důležitostí v následujících měsících se v Bad Walsee stavěly prototypy a brzy byly zahájeny i letové zkoušky. Letové vlastnosti prvních tří prototypů (bezmotorových) byly zkoušeny vlekáním za letounem He-111 H-6. Již koncem ledna 1945 se však v Sigmaringenu uskutečnily první svislé starty, prozatím bez osádky. Protože ještě nebyl k dispozici kapalinový motor (vyvinutý původně pro Messerschmitt Me-163), byly stroje poháněny jen přídavnými raketami SG 34 na TPL. Pokusy údajně proběhly bez vážnějších nedostatků. Přestože ještě neskončily základní zkoušky. byly v únoru předepsány starty s piloty. Dne 23. února odstartoval stroj řízený nadporučíkem L. Siebertem. Krátce po startu přešel do přemetu a narazil do země, Siebert přitom zahynul. Další tři starty s osádkou však již proběhly úspěšně. Do dubna 1945 se uskutečnilo osmnáct startů bez osádky a čtyři s piloty. Celkem bylo vyrobeno 36 exemplářů Nattera, jež byly většinou určeny ke zkouškám, a tak se od sebe lišily. Také stroj nadporučíka Sieberta měl na rozdíl od sériového BP 20 A (Či 8-349, jak byl označován při výrobě) jiný tvar spodní části SOP a předku trupu. Rozměry Siebertova stroje udané na našem výkrese jsou odvozeny především z několika dochovaných fotografií. Bojové nasazení již Natter nestihl. Konstruktéři předpokládali v boji následující postup: start z osmimetrové lafety s využitím tahu hlavního i přídavných motorů. Odhození přídavných motorů po vyhoření (za 10 s ve výšce přes 1000 m). Po dosažení potřebné výšky se měl pilot přiblížit k nepříteli zdola pod úhlem asi 15o, ve vzdálenosti 50 až 100 m odhodit kryt na předku trupu a salvou vypálit rakety (verze B se zvětšeným doletem byla vyzbrojena i dvěma kanóny). Pak se Natter mohl přemetem nebo kruhovou zatáčkou přiblížit znovu a zničit dalšího nepřítele taranem, těsně před srážkou se měl pilot odpoutat, odhodit předek trupu (ten by zasáhl nepřátelský letoun), odhodit zadní část trupu a vyskočit; po dosažení bezpečné vzdálenosti pak otevřít svůj padák. Trup s kabinou a hlavním motorem stejně jako ocasní část měly padat na výtažných padácích, aby mohly být použity znovu. Na většině dochovaných fotografií lze Nattera vidět s hákovými kříži. Lze však soudit, že byly doplněny až dodatečně na ukořistěné stroje. Pro Nattera, stejně jako pro raketové střely a bezpilotní prostředky, bylo totiž používání výsostných znaků zakázáno. |
Technický popis |
Bachem BP 20 A (Ba-349): sestával z přední části trupu, střední části s křídlem a záďového kužele s ocasními plochami. Všechny díly měly dřevěnou příhradovou konstrukci a tuhý potah z překližky. Přední část byla u sériových strojů vpředu opatřena odhazovacím plexisklovým krytem. Pevná část překrytu pilotní kabiny byla z ocelového plechu přivařeného k rámu. Čelní pancéřové sklo mělo tloušťku 60 mm, postranní okénka byla z plexiskla tl. 10 mm. Kryt vstupního otvoru byl připevněn závěsem k střední části trupu; odklápěl se dozadu nahoru. Nosníky křídla byly průběžné. Nad křídlem byla nádrž na 365 litrů 80% peroxidu vodíku, pod křídlem nádrž na 165 litrů 30% roztoku hydrazin-hydrátu v metanolu, obě z lehkých kovů. Pohonné látky se čerpaly otvory v trupu. Pod křídlem byly ještě uloženy výtažné padáky střední a ocasní části, jejichž kryt se vymršťoval pružinou po odhození ocasní Části. Motor byl přišroubován za dvě patky k zadní přepážce. Vnitřní obšívka pilotního prostoru byla z překližky. Překližkové sedadlo bylo opatřeno bezpečnostními pásy (pilot byl dále vybaven padákem s ručním otevíráním a jednoduchým kyslíkovým přístrojem). Před sedadlem byla řídicí páka z ocelové trubky o průměru 30 mm, uložená v krytu o průměru 50 mm na podlaze. Pohybem páky dopředu a dozadu se řídila výškovka, při pohybu páky do stran se poloviny výškovky pohybovaly protiběžně jako křidélka. Po stranách krytu byly dřevěné pedály nožního řízení. V sériově vyráběných strojích mělo být mezi pilotovýma nohama okénko. Přístrojové vybavení sestávalo jen z výškoměru, rychloměru a umělého horizontu. Pro cílový nálet měly být sériové stroje vybaveny ještě jednoduchým autopilotem K 23. Do kuželové zadní části trupu byla zaklížena a zajištěna šrouby SOP. Ke čtvrté (celkově osmnácté) přepážce byla upevněna výstupní tryska motoru. Obdélníkové křídlo: mělo souměrný profil. Překližkový potah se stýkal na horní i spodní straně na hlavním nosníku. Konstrukce ocasních ploch byla obdobná jako křídla. Motor: Walter HWK 109-509 A-2 měl měnitelný tah od 1 kN do 17 kN. Při minimálním tahu mohl být v chodu kolem 5 min (v závislosti na výšce letu). Čtyři pomocné motory Schmiedding SG 34, každý o tahu 12 kN, byly po vyhoření automaticky odhozeny. Výzbroj: Natter BP 20 A byl vyzbrojen neřízenými raketami, uloženými v přední části trupu pod plexisklovým krytem. Alternativně mohlo být instalováno 24 raket RZ "Fohn" o průměru 73 mm, 33 raket R4M o průměru 55 mm nebo 49 raket SG 119 o průměru 30 mm. Technická data: Rozpětí: 3,6 m, Délka: 6,02 m, Vzletová hmotnost: 1 630 / 2 050 kg, Maximální rychlost: 1 000 km/h, Maximální rychlost v stoupání 60o: 880 km/h, Dostup: 16 000 m, Dolet: 70 km |