Fieseler Fi 167
V roce 1937 se firmy Arado a Fieseler zúčastnily konkurzu na dvojmístný víceúčelový letoun pro operace z paluby letadlové lodi. Projekty dostaly označení Ar 195 a Fi 167. Technisches Amt od každého letounu odjednal tři prototypy, které byly dokončeny v létě 1938. Zanedlouho se ukázalo, že Ar 195 ve všech ohledech zaostává za Fieselerovou konstrukcí. Technický Úřad Říšského ministerstva letectví proto objednal u firmy Fieseler sérii 12 předsériových strojů. |
Vznik, vývoj, vlastnosti a použití |
Fi 167 zkonstruovaný Reinholdem Mewesem měl smíšenou konstrukci a jeho pohon zajišťoval jeden řadový motor Daimler-Benz DB 601 B o výkonu 809 kW (1 100 k). Obě křídla byla vybavena plně automatickými sloty a klapkami. Speciálně vyztužený podvozek měl vydržet i ta nejtvrdší přistání na palubě letadlové lodě. V případě nouzového přistání na vodu existovala možnost odstřelení podvozkových noh, aby se zabránilo převrácení letounu. Letoun byl vybaven přistávacím hákem a závěsy katapultu. Bohatá mechanizace křídla zaručovala Fi 167 výborné letové vlastnosti při velmi nízkých rychlostech. Při jednom ze zkušebních letů sestoupil Gerhard Fieseler s letounem Fi 167 V1 takřka svisle dolů ze 3 000 m až na 30 m, přičemž po celou dobu stroj plně ovládal a udržoval ho ve vodorovné poloze. Stroje předsériové verze Fi 167 A-O se od prototypů Vl a V2 lišily pouze drobnostmi. Na základě výsledků zkoušek prováděných v Erprobungsstelle Rechlin byly na sériových letounech použity nové, větší nízkotlaké pneumatiky, byly upraveny tlumiče plamenů na výfucích, vstupy vzduchu do motoru a nově byly instalovány Flettnerovy vyvažovací plošky na křidélkách a ocasních plochách. Letoun byl vybaven také vylepšeným systémem odstřelování podvozku a dvojmístným nehořlavým záchranným nafukovacím člunem. Mezitím byla 8. prosince 1938 spuštěna na vodu první německá letadlová loď Graf Zeppelin, která však nebyla nikdy dostavěna. Vzhledem k odkládanému dokončení letadlové lodi nedostaly prioritu ani zkoušky Fi 167. Počátkem roku 1940 Technisches Amt rozhodl, že roli střemhlavého bombardéru, který měl být umístěn na letadlové lodi Graf Zeppelin, převezme námořní verze Ju 87 C a Fi 167 bude sloužit jako torpédový a bombardovací letoun a bude plnit průzkumné úkoly. Přestože v květnu 1940 byly práce na lodi Graf Zeppelin pozastaveny, dokončila firma Fieseler 12 předsériových strojů Fi 167 A-0, které v létě 1940 převzala Luftwaffe a zařadila je ke speciálně zřízené Erprobungsstaffel 167 (zkušební letky 167). Na konci září 1941 byl jedenáctý stroj verze A-0 (KG+QE) přemístěn do zkušebního střediska firmy Daimler-Benz v Echterdingenu, kde se měl podrobit zkouškám motoru. Dne 13. května 1942 byla znovu oživena myšlenka na dokončení letadlové lodi Graf Zeppelin a Erprobungsstaffel 167 byla se svými devíti letouny přeložena do Holandska, kde měl proběhnout pokračovací operační výcvik. Tehdy však už byla koncepce dvojplošného palubního letounu zastaralá a velitelství Luftwaffe se rozhodlo použít stroje Fi 167 pro výcvik námořních pilotů. Palubními letouny se měly stát Ju 87 E, což byla verze Junkersu Ju 87 D upravená pro službu na letadlové lodi. Erprobungsstaffel 167 zůstala v Holandsku do začátku roku 1943, podílela se na různých zkouškách a experimentech, např. při vývoji nejúčinnější kamufláže pro letouny operující nad mořem. V roce 1943 byla jednotka přesunuta do Německa a rozpuštěna. Stroje Fi 167 byly předány firmě Fieseler a tři exempláře se dostaly k Fahrwerkserprobungsstelle der DVL (Středisko pro zkoušky podvozků Německého zkušebního ústavu letectví) v Českých Budějovicích. Několik zbývajících letounů Fi 167 bylo prodáno do Rumunska. Jejich další osudy jsou neznámé. |
Technický popis |
Fieseler Fi 167: dvoumístný palubní torpédový, bombardovací a průzkumný letoun. Pohon: řadový dvanáctiválcový motor Daimler-Benz DB 601 B o vzletovém výkonu 809 kW (1100 k) a stálém maximálním výkonu 750 kW (1020 k) ve výšce 4500 m. Výzbroj: jeden pevný kulomet MG 17 ráže 7,9 mm se zásobou 500 nábojů umístěný na pravé straně motorového krytu a jeden pohyblivý kulomet MG 15 ráže 7,9 se zásobou 600 nábojů v kabině pozorovatele, pumový náklad mohly tvořit čtyři pumy SC 50 zavěšené pod křídly a jedna puma SD 250 nebo SD 500 pod trupem, případně jedna puma SD 1000 nebo jedno torpédo LTF 5b o hmotnosti 760 kg pod trupem (v tomto případě se nezavěšovaly čtyři pumy pod křídly. Technická data: Rozpětí: 13,50 m, Délka: 11,40 m, Výška: 4,70 m, Hmotnost prázného letounu: 2 800 kg, Vzletová hmotnost: 4 850 kg, Maximální rychlost: 320 km/h, Cestovní rychlost: 250 km/h, Dostup: 7 500 km, Dolet: 1 300 km |