Bucker Bü-131 / Bü-133
Letouny Bücker Bü-131 byl v luftwaffe používán nejen pro počáteční výcvik pilotů, ale i jako lehký kurýrní letoun na frontě. O jeho kvalitách svědčí nejen licenční výroba během války, ale i po válce, ale také to, že mnohé letouny létají ještě dnes.
|
Bucker Bü 131 |
Krátce po založení firmy Bücker v Johannisthalu v roce 1933 vznikl první Bückerův stroj, Bü 131 Jungmann. Letoun zkonstruoval švédský inženýr Anders J. Andersson, který ve firmě Bücker až do roku 1939 vedl všechny projekční práce. Nový letoun byl dvouplošník pro cvičné, sportovní a akrobatické létání, se sedadly umístěnými za sebou v otevřených kabinách. Obě křídla vybavená křidélky měla stejný půdorys a rozměry. Náběžná hrana měla kladný šíp 11o. Trup tvořila příhradová konstrukce z ocelových trubek potažená v přední části plechem, střední a ocasní část krylo plátno. V trupu byla umístěna palivová a olejová nádrž. Letoun měl pevný podvozek s ostruhou, rozměry kol hlavního podvozku byly 420x150 mm, ostruhového kola 120x150 mm. První prototyp Bü 131 (D-3150) zalétal 27. dubna 1934 pilot Joachim von Köppen. Letoun byl poháněn řadovým čtyřválcovým motorem Hirth HM 60 R o výkonu 59 kW (80 k). Ještě v témže roce se rozběhla sériová výroba verze Bü 131 A, jejímž hlavním odběratelem byl Deutscher Luftsportverband. Luftwaffe obdržela první stroje v roce 1935 a zařadila je jako školní letouny pro základní pilotní výcvik. Jako jedna z prvních je dostala Flugzeugführerschule A/B 72 v Detmoldu. V roce 1936 se rozběhla sériová výroba verze Bü 131 B, která se lišila instalovaným motorem Hirth HM 504 A-2 o výkonu 77 kW (105 k). Dalším vývojem vznikla verze Bü 131 C, která se však sériově nevyráběla. Její pohon měl tvořit motor Cirrus Minor o výkonu 66 kW (90 k). Letouny Bü 131 sloužily v leteckých školách až do konce války ačkoliv v její druhé polovině byly postupně nahrazovány modernějšími stroji Bü 181 Bestmann. Jungmanny, které byly vyřazeny z leteckých škol, přešly k některým útvarům Nachtschlachtgruppen, které byly vytvářeny od roku 1942 (např. NSGr. 2, NSGr. 11 a NSGr. 12). Výborné letové vlastnosti Jungmannů způsobily jejich značné rozšíření v zahraničí. Jejich největším výrobcem za hranicemi Německa se stalo Japonsko, kde se pro potřeby vojenského armádního letectva vyráběly pod označením Kokusai Typ 4 (Ki 86). Letounu poháněného motorem Hatsukaze o výkonu 81 kW (110 k) bylo celkem vyrobeno 1 037 kusů. Pro japonské námořní letectvo bylo postaveno 217 strojů pod označením Watanabe/Kyushu Typ 2 (K9Wl). Bü 131 byl používán rovněž ve Finsku, Maďarsku, Španělsku, Švédsku, Švýcarsku a po ukončení války i v Československu, kde bylo do roku 1949 vyrobeno 300 strojů označených Aero C-104. |
Bucker Bü 133 |
Společně s prvním úspěchem firmy Bücker kterým bylo zahájení sériové výroby letounu Jungmann, byla sériová produkce přemístěna do Rangsdorfu na předměstí Berlína. Zde v roce 1935 vznikl projekt nového jednomístného akrobatického dvouplošníku Bü 133 Jungmeister poháněného hvězdicovým sedmiválcovým motorem Siemens Sh 14 A-4 o maximálním výkonu 118 kW (160 k). První prototyp označený D-EVEO však poháněl řadový motor Hirth HM 6 o výkonu 99 kW (135 k). Letoun zalétal v roce 1936 tovární pilot Benitz. Standardně vyráběnou verzí byl Bü 133 C s hvězdicovým motorem Siemens Sh 14 A-4. 47 strojů této verze vyrobila také švýcarská filiálka firmy Dornier. Verze Bü 133 B se v Německu nevyráběla, vyráběla se pouze licenčně ve Španělsku. Tyto letouny byly poháněny motorem Hirth HM 506 o výkonu 118 kW (160 k). Firma CASA vyrobila přibližně 50 kusů Bü 133 B. V roce 1937 NSFK (Národně socialistický letecký sbor) vytvořil akrobatický roj vybavený letouny Bü 133 C. Roj tvořili piloti von Hagenburg, Löchner a Olzmann. V roce 1938 vytvořila svou vlastní akrobatickou skupinu s letouny Bü 133 C také Luftwaffe. Tvořili ji důstojníci 1.(J)/LG 2 Hauptmann Hans Trübenbach a Leutnant Homuth a Graner. Jejich první vystoupení na leteckém dnu v belgickém Arlonu jim přineslo velký úspěch a nadšené oslavy tisku. Od září 1938 byl roj rozšířen na velikost letky která vystoupila na Reichsparteitagu (sjezdu NSDAP) 17. září 1938. Dne 9. července 1939 skupina vystupovala v Bruselu při příležitosti 25. výročí vzniku belgického vojenského letectva a 2e Salon International de 1 Aeronautique. Vystoupení, které začalo v 15 hodin, sledovala belgická královská rodina Air Vice Marshal RAF Sir Cyril Newall a generálové Hiernaux (Belgie), Milch (Německo) Vuillemin (Francie) a Rayski (Polsko). Během ukázky jeden z německých pilotů, Hauptmann Wille, při provádění akrobacie v malé výšce havaroval a podlehl smrtelným zraněním. Tato akrobatická skupina byla rozpuštěna před vypuknutím války jejíhož konce se z devíti pilotů skupiny dočkali tři - Trübenbach, Ihlefeld a Heinzeller. Letouny Jungmeister používaly také např. FFS A/B 11 v Schönewalde a Jagdfliegerschule 2. |
Technický popis |
Bücker Bü 131 B Jungmann: dvoumístný školní letoun pro základní pilotní výcvik. Pohon: řadový čtyřválcový motor Hirth HM 504 A-2 o maximálním výkonu 77 kW (105 k). Technická data Bü 131 B: Rozpětí: 7,40 m, Délka: 6,76 m, Výška: 2,25 m, Hmotnost prázného letounu: 390 kg, Vzletová hmotnost: 680 kg, Maximální rychlost: 185 km/h, Cestovní rychlost: 170 km/h, Dostup: 4 300 km Dolet: 650 km Bücker Bü 133 Jungmeister: jednomístný akrobatický letoun. Pohon: hvězdicový sedmiválcový motor Siemens Sh 14 A-4 o výkonu 118 kW (160 k). Technická data Bü 133: Rozpětí: 6,60 m, Délka: 6,02 m, Výška: 2,20 m, Hmotnost prázného letounu: 425 kg, Vzletová hmotnost: 585 kg, Maximální rychlost: 220 km/h, Cestovní rychlost: 170 km/h, Dostup: 4 500 km Dolet: 500 km |