Caudron C 445 Goeland
Celodřevěný dvoumotorový Goeland konstruktéra Marcela Riffarda se ukázal jako mimořádně zdařilý typ. Jeho robustní drak i jemná aerodynamika (některé stroje měly pod konci křídla zajímavé aerodynamické plůtky) zajišťovaly dobré vlastnosti i s ne příliš velkou zálohou motorické síly. Vcelku málo známé Goelandy během války, krátce před ní i po ní vykonaly mnoho užitečné práce, a to na obou bojujících stranách i v civilních službách. |
Celodřevěná vojenská letadla byla už dlouho před válkou mnohými považována za technický anachronismus, za něco, co v moderním boji už nemá místo. Přesto se z různých důvodů, staly některé dřevěné typy ve druhé světové válce velice užitečnými, pár z nich pak dosáhlo piedestalu těch slavných, britský de Havilland Mosquito, "Dřevěný zázrak" využívající do značné míry modelářského dřeva balzy či sovětské stíhací Lavočkiny s bakelizovanou překližkou tvrdosti hliníku. A vzniklo ještě mnoho dalších pozoruhodných typů, jejichž dřevěný drak si zpravidla vynutil nedostatek hliníkových slitin. Méně už je v povědomí zasunut poznatek, že i ve Francii dosáhli v dřevěné konstrukci letadel pozoruhodných úspěchů (vrcholících těsně před válkou) šlo například o jemné stíhací typy Arsenal řady VG.30 ale zejména o rodinu sportovních, dopravních a posléze i stíhacích strojů značky Caudron. Správněji ovšem Caudron-Renault, neboť průkopnická francouzská firma bratří Gastona a René Caudronových se roku 1933 spojila s automobilkou a motorářskou společností Renault. Jedním z "dřevěných" Caudronů byl i dvoumotorový dolnoplošník nazvaný Goeland, před válkou i během ní stavěný v dosti velkých počtech a oblíbený jak dopravními společnostmi a soukromníky, tak i letci Armeé de I Air i Aeronavale. Vše začalo roku 1935, kdy 17.června došlo k záletu prvního exempláře C.440, osmimístného dvoumotoráčku s kabinou pro dva piloty se zatahovacím podvozkem a s pohonem dvěma invertními řadovými vzduchem chlazenými šestiválci Renault Bengali Six po 132 kW/180 k. Následovaly tři kusy C.441 s výkonnějšími Renaulty 6Q-01 (162 kW/220 k). Po nich se stavěla série C.444 se shodnými pohonnými jednotkami vše to byly letouny civilní, dopravní. Mnohé létaly u Air France. Nejrozšířenější verze, Caudron-Renault C.445 Goeland, v prototypu létala roku 1936, rovněž s motory 6Q Základní koncepce Goelandu se dále vyvíjela, objevovaly se různé varianty pohonných jednotek (6Q 10/11 , 6Q-20/21 apod.), jiné interiéry i tvary svislých ocasních ploch. Po epizodních verzích C.445R (závodní dálková) a C.448 pak firma začala i s dodávkami čistě vojenských transportních, cvičných i sanitních variant, začínajících u typu C.445M (M jako Militaire). Nalezly široké uplatnění nejen u francouzského letectva, tedy Armeé de I Air ale používaly je i letecké složky francouzského námořnictva. Stroje se rovněž exportovaly - první křest v bojových podmínkách se Goelandům zdařil ve španělské občanské válce. Po kapitulaci Francie v roce 1940 se asi 60 kusů dostalo do rukou Němcům, u Luftwaffe pak létaly jako školní kurýrní lehké dopravní i sanitní (při této službě se dosti hojně vyskytovaly i v Protektorátu). Dvanáct Goelandů C.445M bylo předáno vzdušným zbraním Slovenského státu (sloužily jako dopravní sanitní i fotogrammetrické), několik C.445M se dostalo do služeb italské Regia Aeronautica, dva stroje ulétly do Británie a RAF je poté zařadilo do stavu se sériovými čísly AX775 a AX776. Většina Goelandů však zůstala ve Francii u letectva a námořnictva vlády ve Vichy postupně se objevovaly i v severní Africe i v Sýrii Stroji disponovalo rovněž letectvo Svobodných Francouzů, nejprve též v Africe. Během války továrna Caudron-Renault pokračovala v sériové výrobě základního typu C.445M, vznikly ovšem také speciální odvozeniny například sanitní C.447 s odlišně uspořádaným interiérem a okénky na trupu, dopravní C.448, typ C.446 se zesíleným křídlem i poslední sériová podoba s řadou modifikací označená C.449. Měly motory 6Q-02/03 (levotočivý a pravotočivý) o 176 kW/240 k. Pro výcvik navigátorů a bombometčíků vznikl C.449.4 s prosklenou přídí. Zejména C.445 a C.445M Luftwaffe nalezly širokého válečného uplatnění, při němž je osud zavál i do Afriky na Balkán i na východní frontu. Po osvobození Francie a po zařazení továrny Caudron (už bez spojení s Renaultem) do koncernu SNACAN byla výroba obnovena, či lépe stabilizována, a v období 1944-48 dala ještě 325 exemplářů C.449i. Výkres a data platí pro C.445M, na snímku je neobvykle kamuflovaný Luftwaffe s označením DS+KI (výr.č. 291). |
Technický popis |
Výrobce: Société des Usines Caudron-Renault, Issy-les-Moulineaux a Billancourt. Postaveno 1425 exemplářů C.440 až 449. Technická data: Rozpětí: 17,60 m, Délka: 13,65 m, Výška: 3,40 m, Nosná plocha: 40,00 m2, Hmotnost prázdného letounu: 2 200 kg, Vzletová hmotnost: 3 500 kg, Maximální rychlost: 290 km/h, Cestovní rychlost: 260 km/h, Přistávací rychlost: 100 km/h, Výstup do 2000 m: 10 min 35 s, Dostup: 5 600 m, Dolet: 2 000 km |